Dnes je den, co mi změnil život

Milí,

po dlouhé době jsem našla odvahu k vám promluvit. Dnes je den, který mi možná změnil život, proto uznávám za vhodné si ho společně připomenout. Je tomu rok a pár hodin, co Baauu zaujala první pozici ve virtuálním světě. Uteklo to, strašně rychle. Během toho roku jsem měla tu čest poznat mnoho lidí, názorů a poznatků z bloggerské sféry. Ptala jsem se vás na otázky, protože jsem na ně chtěla znát odpověď. Zajímal mě váš názor, protože právě ten o vás vypovídá. Zajímali jste mě vy.

Byla to Debrisa, se kterou jsem vůbec poprvé spolupracovala. Byl to Lamič, se kterým jsem také pracovala na jednom malém projektu a kterému patří jedno velký dík, protože kdykoliv jsem cokoliv potřebovala ohledně blogu a všeho kolem, věděla jsem, že s ním to můžu probrat a posouvalo mě to dál. Ale to největší dík patří každému z vás, kdo si přečetl jakýkoliv článek, kdo se jakkoliv vyjádřil a projevil.

V osobním životě ten rok byl jedním z nejvíce náramných let, co jsem prožila. Studentský zamilovaný život, co vám mám vykládat. Poznala jsem taktéž spoustu lidí a to je právě to, co mi změnilo život. Vysokoškoláci z Mendelovy univerzity v Brně se rozhodli založit komunitu podporující ženy podnikavé. Měli nápad, měli lidi, měli kontakty. Neměli nikoho, kdo by o tom mohl psát. Dva dny před mými narozeninami za mnou přišel kamarád s nabídkou. Řeknu vám, spadla mi brada. Já jsem si tady psala tak do šuplíčku a najednou jsem měla psát o lidech, o úspěšných lidech. I slza ukápla...

Logo SUPERWOMEN

Sebrala jsem tedy své dosavadní znalosti a založila tak blog pro náš projekt. A právě do něho jsem věnovala (a věnovat budu) nejvíce času a úsilí. Tato příležitost mi pomohla překonat strach z velkého města. Najednou jsem tam musela jezdit čím dál častěji, na schůzky, porady... Vypadá to, že s tím městem budu nakonec i kamarád. Taky se trošku otrkávám v komunikaci s lidmi - i když by to mnozí neřekli, panikařím, když se mám seznámit s někým novým, když mám jít mezi větší počet nových lidí. Avšak mám tu výhodu, že po prodělání prvního kroku je vše zase v normálu a cítím se dobře. Poznám nové věci, nové lidi, nové možnosti.

Tento den bych ráda udělala tečku za něčím, co končí. Baauu mi hodně dala, minimálně mi dala možnost, trávit čas zase trošku jinak. Nyní nechme všech přezdívek a dalších zástěrek. Nyní to jsem tím, kým doopravdy jsem. Barbora Pernicová, redaktorka SUPERWOMEN. Tímto chci stanovit start doufejme dlouhé budoucnosti tohoto projektu. Dnešek je den, kdy byl veřejnosti vůbec poprvé zpřístupněn web www.superwomen.cz  . Díky všemu a všem, Baauu se loučí. 

Barbora Pernicová

Důvody, proč říkám second-handům ano!

Moji milí, po dlouhé době se hlásím a opět vás zdravím!
K mé malé pauze se nebudu příliš vyjadřovat, jen chci říct, že to nebyl vůbec záměr. Jak už víte, psaní je pro mě vášní, tudíž přirozené... A teď ta potřeba psát prostě nebyla. Nevnímám to vůbec negativně, tento článek píši hned, jak mě námět napadl. Ještě prozradím, že za pauzu mohly i zdravotní problémy, zkrátka jsem nebyla v tom správném rozpoložení. Nyní by ale mělo být všechno v pořádku, blýská se na lepší časy, a já jsem zpět. Teď a tady. 

Trošku mi to psaní chybělo...

Zdroj

Ve čtvrtek jsem byla u lékaře v Brně. Jednalo se o dost důležité vyšetření, které (upřímně, trochu nečekaně, ale díky osudu za to) dopadlo celkem dobře. Tak jsem se spolu s mamkou procházela ulicemi tohoto studentského města a já jsem měla jakési nutkání si udělat radost. Proto jsme navštívili jeden z mnoha obchodů, kde jsem se vydala na lov něčeho, co by mi vykouzlilo úsměv na tváři. Víte, co to bylo za obchod. S E K Á Č. Ano, čtete dobře, sekáč, tedy second hand, ještě přesněji obchod, kde si za hodně, hodně nízkou cenu koupíte oblečení, které už někomu posloužilo.

Vy, co jste odpůrce těchto obchodů a připadne vám to jak to říct slušně - ne na úrovni, tak klidně přestaňte číst. Anebo ne, protože tady jsou důvody, proč říkám sekáčům jedno velké ANO!

Důvody, proč říkám nákupech v sekáčích ANO!

Zdroj

• Nákupy v sekáčích jsou prostě levné, co si budeme povídat. Pokud umíte hledat, fakt je 99,9% šance, že najdete něco, co vás prostě dostane.

• U oblečení, které si koupíte v sekáči, máte mnohem větší jistotu, že budete originální. To je to, co na tom oblečení obdivuji, nikdy nenajdete ten stejný kus. Někdy je problém, že se vám něco strašně líbí, ale prostě nemají TU vaši velikost - máte holt smůlu.

• Oblečení ze sekáče má příběh. Tak nějak to cítíte. Chápu, že někomu to třeba může přijít nepříjemné, mně to přijde spíše obdivuhodné. Někdy i víte, odkud ten kus oblečení pochází, protože hodně často nacházím v kapsách třeba jízdenky a tak...

• Nákupy v sekáčích vám poslouží k "zabití času." Prostě pokud máte čas a jste ve městě, je to ideální způsob, jak ten čas využít. Asi to tak nemá každý, ale já když se dám do hledání mého šálku kávy, přestanu, až když jej opravdu najdu.

• Rozvíjí vaši kreativitu. Zní to sice zvláštně, ale během hledání toho vašeho přemýšlíte, co by se k čemu hodilo, co byste měli s čím kombinovat a podobně... 

• Ne, že bych to potřebovala nebo že by mi to nějak hladilo ego, ale ráda přesvědčím lidi, co jsou proti sekáčům, že na nich není nic špatného. To se mi několikrát stalo, že jsem si vycházela v nějakém novém kousku a někdo se mi zeptal, odkud třeba to nové sako mám... Předpokládal, že je z nějakého "lepšího" obchodu - a když mu řeknete, že ne, že je za 30Kč ze sekáče, vytřete mu prostě zrak. 

• Ukážete, že jste jiní. V dnešní době, kdy je vše uhlazené a módní časopisy po vás vyžadují značku a nejnovější trend, prostě dáte najevo, že to máte na háku, že vy jste originální osobnost, stejně tak originální, jako ten nový kabát ze sekáče, co máte na sobě! :)

• Svým způsobem šetříte životní prostředí. Místo toho, aby se to oblečení válelo někde po zemi, nebo jej někdo spálil, prostě se pošle dál. Jak jednoduché, ekonomické a šetrné.

• Neposlední výhodou je, že když se náhodou stane (a všichni víme, že se stává) a polijete se třeba vínem, propálíte o oheň, nebudete litovat alespoň těch pár korun. Je něco jiného, pokud si propálíte kabát za 30Kč nebo kabát za 1000Kč... 

Mimochodem, já jsem si v ten čtvrtek koupila úplně božský kabát ušitý přímo na mě, který pochází asi odněkud z Bratislavy, protože jsem našla jízdenku z MHD. A cítím se v něm fakt dobře. Chápu, že někomu to může být nepříjemné. Ale nehodlám tolerovat povyšování značek nad těmito kousky. Mnoho oblečení ze sekáče je taktéž značkových, jen prostě použitých.

A co si myslíte o nákupech v sekáčích vy? Jste pro nebo proti? Pokud pro, co jste si koupili pěkného? Vadí vám, že oblečení měl na sobě už někdo jiný? Máte cokoliv k tématu? Napište to!

Zdroj

"Tak kde jsou ty děvky, co dnes ošukám?"

Moji milí, zdravím vás.
Leden pro mě byl a stále je hektickým měsícem, už jen proto, že ve škole přecházíme do druhého pololetí, a tak jsem zažívala takové maličké "zkouškové" tak, jako mnozí z vás. Je to celkem opruz, co? Ten zmatek kolem zkoušel moje nervy, a tak má ústa častokrát vyslovila něco, co bych třeba ani nechtěla. Neříkám, že jsem svatá. Občas si prostě ráda zapi*uju, protože nic nevystihne lépe mé pocity, než právě "ta" slova.

"Vulgarismus - sprosté slovo vyjadřující negativní či silně emotivní postoj k věci nebo k člověku, vůči nimž jsou směřována."        

                                 

                         Zdroj           

Vulgarismy člověk přirozeně vnímá jako negativní projev, ale jsem si jistá, že každý má někdy tu potřebu si zanadávat právě tímto způsobem. Pátrala jsem po tom, jak vlastně sprostá slova vznikla a našla jsem celkem dost zajímavostí! Budete se divit, ale i tato slova v mnoha případech pochází ze známé staré latiny, z jazyka všech jazyků. Ku*da pochází z latnského "cunnus." Dě*ka byla dříve obyčejná dívka nebo služebna (prý dokonce babičky říkávaly svým vnučkám: "Ty jsi moje malá děvka!"). Šu*at bylo označení pro uklízení nebo pohybování v malém prostoru. Zkrátka a dobře, sprostá slova jsou po stránce lexikologie prostě jen slova, jejichž sprostý význam vznikl na základě posunutí nebo odvození.

Upřímně, koho to zajímá? Sprosté slovo stále zůstává sprostým slovem a s ním zůstává i jeho význam - neslušný. Dovolím si tato slova trošku obhájit, protože to jsou právě ona, která někdy vyjádří to, co by žádné jiné slovo nevyjádřilo. Představte si situaci, kdy údržbář opravuje odpad od vašeho kuchyňského dřezu. Stane se nehoda a všechen odpad v trubkách vystříkne právě na něho, a tak přirozeně spustí: "Ku*va do pi*e, já se na to vym*dám!" Budete mu za jeho projev v této situaci nadávat? Já osobně bych si to rozhodně nedovolila, protože kdo jiný by měl momentálně nadávat, než údržbář s vašimi zbytky od oběda na ksichtě? Možná ještě vy, protože vám odpad zašpinil právě umytou podlahu... Kdyby sprostá slova nebyla, znělo by to asi takhle: "Krucinál, já se na to už vykašlu." Co více projeví jeho emoční stav a celou situaci? ... :)

Zdroj

Co mě ale dost vytáčí a co zapříčiní to, že u mě člověk klesne, když si myslí, že je král všeho, protože má ku*va rozsáhlou slovní zásobu. Zkrátka jsou situace, kdy bych sprostá slova nechala prostě uvnitř v šuplíku. Holky, kluka nezaujmete tím, že mu během dialogu vyjmenujete všechna sprostá slova, která znáte. A kluci, není moc působivé, když se nás snažíte sbalit lacinými a sprostými "lichotkami." To umí každý. 

Člověk by se měl umět ovládat, a právě tato schopnost mnohdy vypovídá o jeho osobnosti nebo životní úrovně. Cit pro jazyk máme všichni, jsme rozdílní jen v tom, že každý ho má jinak rozvinutý. Přeci jen, poznat, kdy se to hodí a kdy ne, by nemělo být pro nikoho nemožné. Nakonec vám chci jen říct, když si budete potřebovat zanadávat si a bude vhodná chvíle, zanadávejte si. Všichni víme, že se nám uleví. Co si o vulgarismech myslíte vy? Mluvíte sprostě? Jak byste se zachovali ve výše uvedené situaci s údržbářem? Platí na vás laciné a sprosté lichotky? Máte něco k tématu? Napište to! Těším se na vaše názory v komentářích.